učí chemii a fyziku na osmiletém Arcibiskupském gymnáziu v Praze a ve své výuce se snaží podpořit mezioborovost napříč STEM předměty. Ráda by se studenty na nižším stupni gymnázia měřila během školního roku kvalitu vzduchu v učebně chemie/fyziky za pomoci senzorů oxidu uhličitého a těkavých organických sloučenin od české firmy Hardwario. Následně by se studenty diskutovala naměřené hodnoty a vliv složení kvality vzduchu na zdraví člověka. Senzor není hotový výrobek a proto bude potřeba zapojit studenty do jeho sestavení a oživení (základy elektroniky) a následně pro sběr (informatika) a vyhodnocení dat (chemie, fyzika, matematika). Do různých částí měření, zpracování a vyhodnocování dat by tak Marcela ráda zapojila více tříd ve více předmětech. Skrze aktivní zapojení studentů do výuky by Marcela ráda ukázala na konkrétním tématu vzduch, že chemie není oddělený předmět a že vědecké obory spolu úzce souvisí. Marcela by ráda vedla studenty k tomu, aby se během své práce naučili stanovit cíle,  formulovat hypotézy a následně zpracovat naměřená data srozumitelně komunikovat a prezentovat (badatelsky orientovaná výuka). Do měření kvality ovzduší Marcela zve i své kolegy učitele a vedoucí zájmových kroužků ve škole, protože spolupráce a sdílení dat je velmi důležité pro výuku i pro svět vědy.

učí chemii na Masarykově základní škole ve Velkém Oseku. Ráda by ve své výuce realizovala projekt, badatelskou aktivitu, která pomocí polarizační mikroskopie odhalí žákům krásu krystalů. Tento projekt paní učitelka již jednou realizovala, avšak s omezeným množstvím pomůcek. Ráda by doplnila chybějící pomůcky, aby mohla projekt realizovat s větším počtem žáků. Jedná se o využití mobilního telefonu v kombinaci s běžným školním mikroskopem při výuce chemie. Projekt, který by realizovala na základní škole v tomto školním roce, by měl žákům představit jednu z metod studia minerálů a hornin – polarizační mikroskopii. Metoda využívá interakce polarizovaného světla s chemickou látkou, při které dochází k dvojlomu. Přírodovědci používají moderní a drahé polarizační mikroskopy. Základní škola však vystačí s běžným digitálním mikroskopem a polarizační fólií, která nám slouží jako analyzátor a polarizátor. Při běžném pozorování by nitro krystalu zůstalo skryto. Průchodem polarizovaného světla dokážeme barevně zviditelnit krystaly chemických látek. V kombinaci s mobilním telefonem žáci zdokumentují pestrou paletu barev, kterou nám poskytuje polarizační mikroskopie. Toto pozorování by paní učitelka zařadila do chemie s přesahem do informatiky, fyziky a biologie. Zamýšlená aktivita bude realizována jako kombinace skupinové laboratorní práce a individuální práce žáka se svým mobilním zařízením. Aktivity rozvíjí také schopnost spolupracovat při společném úkolu, rozvíjí organizační schopnosti a prezentační dovednosti.

učí prvním rokem chemii na Základní škole v Dukelské ulici v Mladé Boleslavi. Na chemii měla vždy nejraději experimentování a objevování nových věcí. Právě proto vedly její kroky nejprve do vědy, kde působila jako výzkumný a vývojový pracovník, ale kvůli rodině se rozhodla tuto dráhu opustit a vydala se na dráhu učitelky chemie. Do školy a před děti chodí Monika s nadšením a samy děti jsou pro ni inspirací pro oživení hodin chemie. Jejím cílem je nadchnout studenty pro další studium chemie, jelikož chemie je všude kolem nás a je velice důležitá pro řadu dalších oborů např. lékařství, ale i materiálové inženýrství apod. Pro zatraktivnění výuky se snaží hodiny chemie oživovat různými experimenty související s probíraným tématem např. použila chemikova hada v úvodní hodině jako motivaci do předmětu, adsorpci inkoustu na živočišné uhlí v separačních metodách apod. Mimo hodiny chemie vede Monika Holubová i fyzikálně chemická praktika, kde pro studenty vymýšlí praktické experimenty, které provádí sami nebo za její pomoci . Pro zatraktivnění výuky, ať už klasických hodin chemie nebo praktik, postrádá drobné vybavení chemické laboratoře jako je chemické sklo, pomůcky a chemikálie. Z chemikálií zmiňuje ethanol, který se dá použít pro přípravu ethenu, který se připraví smícháním kyseliny sírové a ethanolu, reakční směs se zahřeje a dojde k vytvoření ethenu, který je hořlavý a dá se trubičkou odvádět a na konci zapálit. Právě pokusy s ohněm jsou pro studenty velice atraktivní a jsou z nich nadšení.

učí chemii v Montessori třídách na státní Základní škole ul. 5. května v Liberci, kde je kladen důraz na samostatnou individuální práci žáků pod vedením dospělých průvodců. Žáci Ivy Kouřilové jsou nadšení z experimentů a ona by jim ráda umožnila více samostatné práce založené na bádání a zkoumání světa kolem nás. Prostřednictvím sady jednoduchých a bezpečných pomůcek, která bude k dispozici ve třídě, by její žáci mohli provádět základní pokusy podle připravených návodů i dle svých vlastních nápadů. Byli by vedeni ke zpracování průběhu pokusů přehlednou formou a lépe by tak pochopili chemické a přírodní děje odehrávající se v našem každodenním prostředí. Součástí pravidelné týdenní činnosti žáků v Montessori třídách je i samostatné vaření oběda části žáků pro zbytek přibližně pětatřicetičlenné skupiny dvakrát v týdnu. Takže mezi pomůckami jsou naplánovány také základní potřeby pro testování potravin a jejich kvality. Iva věří, že sada pomůcek by zkvalitnila její výuku, přinesla žákům více možností pro provádění experimentů a vedla je k samostatné práci v oblasti přírodních věd.

která vyučuje chemii na Základní škole v Pohořelicích, si dala za cíl posunout předmět chemie na vyšší místa v žebříčku oblíbenosti předmětů. Věří, že cesta k zamilování si chemie vede přes co největší praktické zapojení žáků a skrze zkoušení experimentů na vlastní kůži. Proto, aby se to dařilo rychleji a efektivněji v běžných hodinách, se rozhodla zařídit “chemické kufříky“, které budou obsahovat sadu základních laboratorních pomůcek, ale také her a knížek, se kterými budou žáci ve dvojicích pracovat. K finální realizaci by jí pomohly uzavíratelné boxy, některé základní laboratorní sklo a aktuální knížky pro zvyšování čtenářské gramotnosti. Žáci tak budou mít k dispozici ucelenou sadu, kterou budou moci jednoduše přenášet a využívat ji ve všech učebnách, kde je chemie vyučována.

učí chemii na Základní škole T. G. Masaryka v Poděbradech. Pro studenty má zpracovaný badatelský projekt s názvem “Poznej vodu, kterou piješ”, bohužel se však potýká s nedostatkem laboratorního skla. Ráda by prostřednictvím navrženého projektu přiblížila studentům vlastnosti různých druhů vod (pitné, destilované) v porovnání s místní “léčivou” vodou Poděbradka, za kterou do Poděbrad cestují lidé z různých koutů ČR. Projekt paní učitelka navrhla do formy 4 bloků laboratorních prací, které vždy zpracovávají určité téma spojené s vodou (Základní vlastnosti vody; pH; Tvrdost vody; Proces čištění vody). Projekt je rozdělen do 4 fází. Nejprve jsou žáci uvedeni do problematiky, jsou seznámeni s charakteristikou projektu, jsou informováni o jeho průběhu, významu a hodnocení a o podmínce jeho úspěšného ukončení. Dále studenti zpracují myšlenkové mapy týkající se daného tématu. Návody k laboratorním pracím obdrží studenti od paní učitelky, která je jim poradcem během celé realizace projektu. Závěrem celého projektu je zpracování výsledků do formy elektronické prezentace či posteru a jejich prezentace před spolužáky během poslední hodiny projektu, kdy bude prostor i k malé diskusi a také k hodnocení spolužáky a učitelem. Paní učitelka by ráda žákům dokázala, že i se základním laboratorním vybavením a pomocí jednoduchých chemických pokusů lze odhalit mnoho zajímavostí ze života kolem nás.

učí žáky chemii na víceletém Gymnáziu v České Lípě a to zejména pomocí experimentů. Kromě klasické výuky realizuje také chemický kroužek zvlášť pro nižší a zvlášť pro vyšší gymnázium. Pro žáky nižšího stupně gymnázia navštěvující tento kroužek připravila v letošním školním roce propojení chemie a výtvarného umění. Postupně žáky naučí vypěstovat různé druhy krystalů a fotit je různými metodami (makroobjektiv, polarizační filtr, atd.). V další části roku se pokusí se žáky vyrobit a použít různé inkousty a barvy. Společně pak odhalí též principy tvorby fotografií, kromě klasické černobílé fotografie to bude též metoda kyanotypie. P. Machová plánuje následně uspořádat výstavu fotografií vzniklých touto metodou, dopisů a obrázků vzniklých použitím vyrobených inkoustů a barev. Sleduje tím zvýšení zájmu a motivace k učení chemie. Věří, že když ukáže žákům spjatost chemie s ostatními obory lidské činnosti, stane se studium chemie a hlavně pozorování věcí a dějů kolem sebe nedílnou součástí jejich života. V neposlední řadě nabídne žákům možnost výtvarné seberealizace a relaxace.

je čerstvý absolvent a začínající učitel chemie na nižším stupni Gymnázia Františka Martina Pelcla v Rychnově nad Kněžnou. Rád by se svými žáky dělal experimenty, které měl možnost se naučit na vysoké škole a díky kterým by mohl u žáků zvýšit zájem o chemii. Rád by se svými studenty dělal například kyanotypii a chromatografii. Na škole mu ale pro jejich provedení chybí dostatečné vybavení. Je přesvědčen, že pomocí těchto pokusů, které lze propojit třeba s výukou výtvarné výchovy nebo biologie, by žáci na chemii získali jiný pohled a zvýšil se jejich zájem.

učí chemii na Základní škole Neštěmická v Ústí nad Labem. Ráda prokládá výklad pokusy, aby výuka chemie byla pro děti lákavá, zajímavá a bavila je. Pokud je to možné, nechává pokusy dělat i žáky, což se jim velice líbí. Chtěla by s 9. třídou udělat dlouhodobější práci a to výzkum vlastností vody z přírodních zdrojů z Ústí a okolí (alespoň 3-4 vodní zdroje) – teplota, pH, barva, zápach, znečištění, výskyt některých iontů… Zkoumání vlastností vody by bylo v rozmezí cca 4-5 vyučovacích hodin.

vyučuje chemii, fyziku a přírodopis na Základní škole v Bílé Třemešné. Dlouhodobě se snaží o průnik těchto předmětů, jak navzájem, tak i s běžným životem. Toho dosahuje především díky nejrůznějším experimentům, které jsou základem většiny jeho hodin. U většiny kvantitativních pokusů ale on i jeho žáci bojují s absencí základního vybavení pro vážení.  Je přesvědčen, že právě přesnost a preciznost je v této části experimentu klíčová. Díky finanční podpoře grantu by mohl své experimenty ještě více zefektivnit a zavést i ty dlouhodobější. Již dlouho si pohrává s myšlenkou na experiment, který by zkoumal vliv toxických látek (např. těžkých kovů) na růst rostlin a produkci jejich biomasy. Bez přesného navážení chemikálií pro roztoky, jakož i kvantifikování hmotnosti rostlin, zůstává tento nápad ale zatím pouhým snem základoškolské praxe. A je to škoda, protože podobná problematika se stává každým dnem aktuálnější a pro budoucí generace bude ještě palčivější. Vizuální výsledky experimentu, spolu s konkrétními čísly, by žákům daly reálnou a hmatatelnou představu o látkách, které chrlí naše společnost do životního prostředí. Preciznost laboratorní práce je pak dobrou, a více než vhodnou vlastností každého žáka základní školy, mířícího vědeckým směrem. Tedy cestou, kterou prošel i Jiří Šimek, a pro kterou inspiruje své „svěřence“ každým dnem.