Cena
Via Chimica

Ve své bakalářce jste měl možnost podílet se na velmi moderním a společensky důležitém výzkumu nových cest k léčivům proti viru HIV. Jak jste se k tomu tématu dostal?
Už jako středoškolák jsem se na letním soustředění Běstvina pro mladé chemiky a biology seznámil se svojí školitelkou Petrou Ménovou z VŠCHT Praha. Věděl jsem, že k ní budu chtít nastoupit do laboratoře ještě dříve, než jsem se vůbec dostal na vysokou školu. Toužil jsem dělat aplikovanější výzkum než s jakým jsem měl zkušenost ze své středoškolské odborné činnosti. Medicinální chemie, kterou se Petřina skupina zabývá, mě velmi lákala. Když jsem pak nastoupil na bakalářský obor Chemie na VŠCHT, začal jsem u Petry pracovat na výzkumu nových cest k inhibitorům DC-SIGN receptoru, které by mohly být například novými léčivy proti HIV. To vědomí, že když se výzkum podaří, může z něj být léčivo, mě fascinovalo.

Jakou část výzkumu jste dostal na starost?
V rámci své bakalářské práce jsem optimalizoval syntézu série chinolonových fragmentů. Propojením některých z nich s dalšími hity z předchozích screeningů jsem připravil inhibitory, které měly poměrně vysokou účinnost. Předběžné výsledky ukazují, že se jedná o nejúčinnější látky, jaké byly dosud ve skupině připraveny, ačkoliv cesta k nim někdy – tak jak to ve vědě bývá – vedla i přes metodu pokus-omyl.  

Vy jste v rámci své bakalářské práce viděl výsledky účinnosti svých látek? To asi není úplně obvyklé.
Máte pravdu, že to není běžné. Většina kamarádů z laborky neměla svoje látky v době, kdy ještě působili v laborce, otestované. Mně se to tak šťastně sešlo, že jsem viděl výsledky své práce v podstatě hned. Minulý týden nám dokonce na VŠCHT u prof. Rumlové otestovali látky ne na izolovaném receptoru, ale poprvé na buňkách nakažených HIV. Některé z našich látek byly účinné i na lidských buňkách. Takové výsledky člověka samozřejmě velmi silně motivují. 

Co dále není obvyklé je, že jste výsledky vaší bakalářské práce už publikovali, a to v prestižním časopise ACS Medicinal Chemistry Letters.
Je to tak, publikovány jsou zatím tedy jen látky z první části mého projektu, ale další publikace ještě chystáme. Ale abych byl upřímný, pro mě osobně je mnohem důležitější to, že látka, kterou jsem připravil, může být základem léčiva než to, že se podařilo publikovat článek.

I proto jste byl už na dvou stážích, kromě německého Max Planck Institutu také v české chemické firmě Santiago?
Ano. Obě stáže pro mě byly velmi přínosné. Na Max Plancku jsme vyvíjeli vakcíny, což bylo velmi zajímavé. Pořád zde ale byl výzkum podstatně dál od aplikace než ve firmách.  V české chemické firmě Santiago jsem skutečně viděl, že látku, kterou jsem připravil, někdo používá. To bylo pro mě velmi naplňující a chtěl bych se tímto směrem nejspíš vydat i do budoucna po doktorátu.   

Byl jste ten typ chemika, který k chemii přilnul už od dětství?
Asi se dá říct, že ano. Můj otec vystudoval učitelství chemie a fyziky a já sám jsem už od 13 let začal chodit na kroužek chemie v Domě dětí a mládeže na pražském Smíchově. Vystudoval jsem přírodovědně zaměřené Gymnázium Botičská, kde učí opravdu výborní učitelé. Podporují studenty, kteří mají zájem se v přírodovědných předmětech rozvíjet nad rámec úrovně střední školy. Jeden z učitelů mi pomohl domluvit středoškolskou odbornou činnost, na kterou jsem docházel prakticky přes ulici na Přírodovědeckou fakultu UK na Albertov. A samozřejmě pro mě byla formující již zmíněná Běstvina a lidé, kteří ji organizují. Bez přehánění můžu říct, že 14 dní tam mi dalo z chemie mnohonásobně více než celý rok na střední škole!

Na Běstvinu dnes jezdíte už jako vedoucí, přednášíte nadšeným středoškolákům, podílíte se na národním kole chemické olympiády. Vracíte tím nějak to, co jste sám získal?
Určitě ano. Množství času a energie, které nám na střední škole věnovali lidé kolem Běstviny a chemické olympiády, bylo neskutečné, Jim už to nevrátíme, ale můžeme to vrátit tak, že se zas budeme starat o další generaci mladých lidí, které pro chemii můžeme nadchnout.

Co dělá dobrou bakalářku v oboru chemie? Co byste poradil svým následovníkům, aby mohla být jejich bakalářka úspěšná a měla dopad?
V našem oboru není běžné, že by si člověk na bakaláři sám vymýšlel téma svého výzkumu. Nejdůležitější proto bylo vybrat si správně školitele: přečíst si na stránkách, co dělá, jestli je to nové, zajímavé a podle toho se rozhodnout. 

Řada zavedených výzkumných skupin dělá dlouho na jednom tématu. Řekl bych, že u staršího tématu není tak velká šance, že z toho bude v dohledném časovém horizontu nějaká zajímavá publikace, na které by byl student uveden mezi autory. My jsme vystavěli bakalářku na článku z roku 2017, takže to skutečně bylo aktuální téma.  Pro mě to byla první zkušenost s vlastním výzkumem. Je jasné, že když chcete tu práci udělat dobře, ten výzkum vás musí fascinovat.

Co pro vás znamená, že jste za svou bakalářskou práci získal cenu Via Chimica?
Je to utvrzení v tom, že to, co jsem dělal, mělo nějaký význam a je skvělé, že to tak přijde i někomu jinému než naší skupině. A samozřejmě jsem jako student rád i za finanční ohodnocení spojené s tímto oceněním. Radost ale nebyla jen na mé straně. Vím, že to moc potěšilo celý VŠCHT tým – vedoucího ústavu Radka Cibulku a především moji školitelku Petru Ménovou. Ostatně bez ní by ta práce nikdy nebyla tak úspěšná, jako nakonec byla.