Naše výzkumné skupiny

2021-2023

Výzkumná skupina Petra Kovaříčka

 

Start-up grant Nadace Experientia pro rok 2020 putuje na VŠCHT v Praze. Získal ho doktor Petr Kovaříček, který zde v lednu 2021 založil vlastní výzkumnou skupinu zaměřenou na dynamickou chemii povrchů.

Petr Kovaříček vystudoval organickou chemii na VŠCHT, doktorát získal u nositele Nobelovy ceny J.-M. Lehna na University of Strasbourg ve Francii. Působil na Humboldt University v Berlíně a na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, AV ČR. Nyní se díky start-up grantu Nadace Experientia vrací na svoji alma mater – VŠCHT v Praze.

Se svojí výzkumnou skupinou Dynamické systémové chemie dnes Petr Kovaříček na VŠCHT v Praze vyvíjí moderní organické materiály pro inovativní katalyzátory a adaptivní elektroniku.

Většina dnes používaných elektronických součástek, diody, LEDky, čipy i fotovoltaické články, se skládá z tenkých vrstev různých materiálů. To, že pak daná součástka plní svoji funkci, je dáno tím, jak mezi jednotlivými vrstvami proudí energie a náboj.

Aby mezi vrstvami řízeně proudil náboj, musí každý materiál, ze kterého se dané zařízení skládá, splňovat řadu velmi limitujících kritérií a mít velmi precizně optimalizované vlastnosti. Proto takových materiálů známe relativně málo a jejich vývoj je velmi náročný. 

“Naše výzkumná skupina přistupuje k tomuto procesu naruby. Než hledat materiál, který bude kritéria splňovat, my nastavíme kritéria a necháme chemický systém, ať nám daný materiál vytvoří sám,” vysvětluje Petr Kovaříček.

Jak to funguje? Představte si povrch nějakého materiálu, například křemíku. Jeho inherentní vlastnosti jsou dané tím, z jakých atomů a v jakém uspořádání se skládá.

“Pomocí činidel, které reagují s povrchem, můžeme ovlivnit jak takový povrch interaguje s ostatními molekulami a tím instruovat reakční síť tak, aby preferenčně tvořila molekuly, které poskytnou nějakou námi požadovanou funkci materiálu,” říká Petr Kovaříček.

“Na povrch naneseme roztok velkého množství látek, celé knihovny látek, které s povrchem více nebo méně interagují. Když použijeme stimul, například světlo o určité vlnové délce, z celé knihovny ovlivníme pouze ty látky, které tuto vlnovou délku absorbují. Tím, že absorbují, se mění jejich schopnost interakce s povrchem a my tak jsme schopni řídit skládání jednotlivých vrstev na povrchu. A stejný princip, který vede k řízenému skládání vrstev, můžeme využít k tomu, aby náš vrstevnatý materiál začal plnit požadovanou funkci, například svítil jako LEDka, nebo generoval náboj, který bude katalyzovat reakce,” vysvětluje Petr Kovaříček.

“Náš přístup k organické materiálové chemii se nesoustřeďuje na konkrétní chemické vazby, struktury, nevazebné interakce nebo i jednotlivé reakce. My se na svět díváme jako na provázaný systém, dynamický systém molekul. Ty molekuly sdílejí dané prostředí, navzájem se ovlivňují a třeba reagují jedna s druhou. My studujeme celou reakční síť! To je neuvěřitelně fascinující a téměř neprobádaný směr výzkumu a i díky start-up grantu Nadace Experientia můžeme tuto oblast posunout dopředu,” dodává Petr Kovaříček.

Nadace Experientia podpořila výzkumnou skupinu Petra Kovaříčka na 3 roky start-up grantem v celkové výši 6 milionů Kč.

Zažádejte si o start-up grant pro založení vlastní výzkumné skupiny i vy.

Přihlášky přijímáme do 15. 3. 

Téma: Dynamická systémová chemie

Působiště: VŠCHT v Praze

2019-2021

Výzkumná skupina Ondřeje Baszczyňského

 

Historicky první start-up grant Nadace Experientia získal mladý vědec Ing. Ondřej Baszczyňski, Ph.D. Tento organický chemik působil mimo jiné ve skupinách prof. Antonína Holého a dr. Zlatka Janeby na ÚOCHB AV ČR. Svoji vlastní výzkumnou skupinu podpořenou po tři roky částkou 2 miliony korun ročně  a dalšími 0,7 miliony korun ročně od hostitelské instituce založil 1. ledna 2019 na půdě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V mezinárodně hodnocené soutěži Nadace Experientia uspěl Baszczyňski se svým projektem cíleného doručování biologicky aktivních látek na místo účinku založeného na fosfátových proléčivech.

Hledání chytrého léku

Chemik Ondřej Baszczyňski chce naučit léky, aby v lidském těle účinkovaly jen tam, kde a hlavně kdy mají. Tyto „chytřejší“ léky by mohly znamenat průlom v léčbě některých typů rakoviny.

Plán Baszczyňského je ambiciózní skutečně dost a riskantnost mu také nechybí – chce se totiž zaměřit na cílené doručování biologicky aktivních látek na místo účinku založené na fosfátových proléčivech. To je to komplikovanější vysvětlení toho, jakou odpověď v laboratoři hledá.

To jednodušší zní takto: Medicína dnes zná spoustu účinných léků, které však mohou mít hodně vedlejších účinků, jsou toxické, příliš rychle se z těla vylučují nebo špatně pronikají do lidských buněk. Proto se také pozornost upíná k takzvaným proléčivům, tedy modifikacím už známých léků, jež dokážou v lidském těle dopravit účinnou látku tam, kam mají, bez nežádoucích účinků.

„Největší potenciál je u kancerostatik, tedy léků proti rakovině. Její léčba hodně postoupila, ale pořád je hodně typů rakoviny, u kterých mají léky mnoho vedlejších účinků. Takže když se nám podaří je modifikovat tak, aby nepůsobily na všechny buňky v těle, ale jen tam, kde mají, a přesně v tu správnou chvíli, mohlo by to léčbu rakoviny posunout hodně daleko,“ říká Baszczyňski.

Důležité jsou v tomto popisu hlavně dvě slova: správná chvíle. Tomu, jak látku nasměrovat do místa, kde je v těle zánět, infekce nebo nádor, se věnuje spousta vědců a výzkum se díky tomu daří posouvat dopředu. Baszczyňski se ale se svým týmem chce věnovat hlavně tomu, jak zařídit, aby se účinná látka uvolnila v ten nejlepší moment a také aby působila jen v postiženém místě.

„Proto se chceme zabývat hlavně takzvanými samorozložitelnými spojkami, jež navzájem spojují účinnou látku a takzvaný ligand, což je ta část, která umí rozpoznat místo, kam je potřeba léčivo doručit. A naše spojka musí umět látku v ten správný čas odseknout, aby se uvolnila ve chvíli, kdy má,“ říká. Jednodušším řešením je vyrobit takové spojky například z umělých polymerů, které však mohou být toxické a pro lidské tělo představují zbytečnou zátěž. Baszczyňski proto vyvíjí spojky složené pouze z aminokyselin a fosfátů, tedy na čistě přírodní bázi tak, aby byly biologicky naprosto neškodné.

Podobné řešení už existuje v klinické praxi například pro proléčiva nukleotidů s antivirovým účinkem nebo pro takzvané antibody drug conjungates používané v léčbě rakoviny. Pro spoustu dalších léčiv, na která se chce zaměřit právě Baszczyňski, je ale stále jen v rovině teoretických úvah. I proto by jednou tento výzkum mohl znamenat průlom v medicinální chemii. „Jsme pořád ale na úplném začátku. Nejprve teď potřebujeme zoptimalizovat sérii spojek a najít mezi nimi takovou, která bude stabilní, ale zároveň se bude umět rychle rozpadnout a vstřebat, když to bude potřeba. Teprve až ji najdeme, můžeme ji aplikovat na známé léky, a tehdy se ukáže, jestli to stojí za patentování,“ uvažuje vědec.

Výňatek z textu redaktora Pavla Kalouše, který vyšel v časopise Marwick (březen 2019). Publikováno s laskavým svolením redakce.

Téma: Cílená doprava léčiva do tkání či orgánů

Působiště: Přírodovědecká fakulta UK v Praze