Tento týden odpovídá chemička a zakladatelka Nadace Experientia Hana Dvořáková
- Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?
To bych žádnému zvířeti nemohla udělat.
- Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)
Určitě rok 1968 a normalizace. Jako dcera vyloučených členů KSČ jsem nemohla studovat vysněný obor, viděla jsem, jak normalizace ovlivnila mé rodiče profesně i jinak. Formovaly mě ale určitě i dřívější události, hodně mě zasáhlo, když mi rodiče vyprávěli o holokaustu a o politických procesech v padesátých letech.
- Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?
Rok 1968. Sledovala jsem s rodiči v televizi Dubčeka, v osmé třídě základní školy jsem nadšeně psala sloh na téma demokracie, s kamarádkami jsme šly na 1. máj.
- Kdy a proč jste plakala kvůli politice?
Ještě ne, ale obávám se, že k tomu brzy dojde. Mám na mysli nadcházející volby, které podle posledních průzkumů nevypadají příliš dobře pro demokratické opoziční strany.
- Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?
Ne všichni občané mají schopnost rozumět tomu, co se v politice děje, a tedy podle mého názoru nejsou úplně kompetentní volit. Pomohu si Aristotelem, který požadoval, „aby se správná forma vlády vždy opírala o střední vrstvy společnosti, které zabrání tomu, aby se správná vláda zvrhla v některou zrůdnou formu. Pokud se vláda opírá o nejchudší vrstvy, může vzniknout vláda lůzy, pokud se vláda naopak opírá o třídy nejbohatší, hrozí vláda oligarchie, která se nejspíš později přemění v klasickou tyranidu.“
- Kdy jste poprvé pocítila, že jste mocná?
Když jsem zjistila, že máme s manželem více peněz, než jsme schopni smysluplně utratit, necítila jsem moc, ale cítila jsem velkou odpovědnost naložit s penězi tak, aby byly prospěšné. Ulevilo se mi, když nám došlo, že jimi můžeme výrazně ovlivnit úroveň české vědy (Nadace Experientia) a pomoci dalším oblastem našeho života, kde se peněz od státu nedostává nebo které nepatří k jeho prioritám (vzdělávání dětí v sociálně vyloučených lokalitách s Člověkem v tísni, budování komunitní společnosti s nadací Via, podpora nezávislé žurnalistiky s NFNZ atd.).
Důležité je, aby byl člověk schopný artikulovat své přesvědčení, i když to nebude populární.
- A kdy jste se cítila obzvlášť bezmocná?
V poslední době, když sleduji dění na politické scéně a výsledky předvolebních průzkumů.
- Kdyby svět za rok skončil, co byste si do té doby dala za úkol?
Užít si života. Potkat se se všemi, které mám ráda, zalyžovat si v Norsku a ve Francii, udělat několik vysokohorských treků a cyklovýletů, chodit na koncerty do Rudolfina, užít si dobrého jídla a vína…
- Jste raději pro, anebo proti?
Pro. Jsem příliš konsenzuální člověk. Říkám si, že bych se měla naučit občas být i proti, když je to zapotřebí.
- Která politická přesvědčení jste hodila přes palubu?
Nejsem schopná hodit žádné politické přesvědčení přes palubu. Politika je podle mě především o morálce a v ní se nedají dělat kompromisy.
- Mohla byste políbit někoho, kdo podle vás špatně volí?
Jen tak někoho nepolíbím, i kdyby volil přesně podle mých představ.
- Už jste někdy ztratila přítele kvůli politice? A pokud ano – bude vám chybět?
Neztratila, až tak důležitá pro mě politika není. Individuální politické názory jsou výsledkem řady faktorů rodinných, sociálních, ekonomických atd. Já si na svých přátelích cením hlavně toho, že jsou charakterní, můžu se na ně spolehnout, nejsou sobečtí, umějí naslouchat, je možné s nimi mluvit o čemkoli, mohu s nimi sportovat a chodit za kulturou a je s nimi zábava.
- Byla jste během školních let populární, nebo nepopulární? Co jste se z toho naučila politicky?
Ani jedno, ani druhé. Důležité ale je, aby byl člověk schopný artikulovat své přesvědčení, i když to nebude populární. Ale to jsem se trochu naučila až mnohem později.
- Který politický názor vašich rodičů byl pro vás coby dítě trapný? A který dnes?
S politickými názory svých rodičů jsem vždy souzněla. A často přemýšlím o tom, co by na současnou situaci říkal můj táta.
- Kterého politika/političku jste v poslední době litovala?
Bývalého premiéra Bohuslava Sobotku, když na něj pan prezident mával holí.
- Který politik či politička by vás musel(a) požádat o odpuštění?
Je jich celá řada v současné politické garnituře…
- Který politik by měl mít větší vliv?
Takových není bohužel v současnosti v naší politice mnoho, například Miloš Vystrčil nebo Vít Rakušan. Každopádně máme u nás spoustu vzdělaných a charakterních lidí s politickým potenciálem. Jen se jim do politiky nechce, což úplně chápu.
- Kterou politickou frázi byste zakázala?
Děláme maximum pro naše lidi, vše se nám podařilo, jsme nejlepší…
- Co naší společnosti chybí?
Charismatické osobnosti s morální integritou a politickými dovednostmi, které by byly ochotny se politicky angažovat.
- Který podstatný problém nemůže politika nikdy vyřešit?
Mezilidské vztahy, lásku, přátelství.
- Jste součástí nějakého politického problému?
Naštěstí nejsem. Zřejmě po zkušenostech svých rodičů jsem nikdy nebyla v žádné politické straně a ani v budoucnu nemám v úmyslu se politicky angažovat. Věci veřejné mi ale vůbec nejsou lhostejné a věřím v občanskou angažovanost.
- Je stát muž, nebo žena? A prosím o důvody.
Stát by měl být syntézou dobrých vlastností typických pro obě pohlaví: rozhodný, důsledný, silný, vždy ochotný pomoci v nouzi, citlivý, podporující vzdělání…
- Myslíte si, že je správné činit politická rozhodnutí, i když víte, že většina občanů je proti?
Určitě ano, řada politických rozhodnutí musí být nepopulární. Řídit se populisticky tím, co si momentálně přejí občané, nemůže dlouhodobě vést ke svobodné, bezpečné, prosperující a vzdělané společnosti.
- Kterou knihu o politice by si měl každý přečíst? Případně kterou si chcete přečíst vy?
Kdysi jsem si velmi užívala Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu od Pavla Tigrida. Možná to ale není typická kniha o politice a možná její témata už nejsou v dnešní době tak aktuální, jak jsem je v době po sametové revoluci vnímala já.
- Čeho se bojíte – kromě smrti?
Mám strach o rodinu, přátele a také o to, jak se bude vyvíjet politická situace v České republice po volbách. Bojím se, abychom se postupně nepřiblížili nedemokratickým totalitním režimům na východ od nás. V souvislosti s turbulentními událostmi v Afghánistánu se bojím nástupu Tálibánu, zvýšení terorismu po celém světě, rozšíření nacionalismu a populismu. A vlastně ani nevím, zda se bojím smrti…
- Co vám dává naději?
Mladí lidé. Setkávám se s nimi nejen jako pedagožka na VŠCHT, ale také v naší Nadaci Experientia, kterou jsme založili za účelem podpory mladých vědkyň a vědců – chemiků. Spolupráce s nimi je úžasná, přináší nám spoustu radosti a energie.